|
|
gen. |
odbočovati (od přímého směru); oddaliti se od čeho, čemu (od původního záměru, от чего); oddalovati se od čeho (od svého záměru ap., от чего); odchylovati se od čeho (od směru, от чего); odchylovati se (od tématu ap.); stáčeti se (o cestě ap.); uchylovati se od čeho (od správného směru ap., от чего); vybočovati z čeho (z přímé dráhy ap., от чего); vychylovati se (o magnetické střelce) |
chem. |
vychylovati se |
emph. |
odbíhati od čeho (od tématu rozhovoru ap., от чего) |
fig. |
uchylovati se (od tématu, от чего); vybočovati (z denního pořádku, programu ap., от чего) |
|
|
gen. |
odchylovati (auto od směru ap.); odkláněti (hlavu, větev stranou ap.); odkloňovati (hlavu, větev stranou ap.); odmítati co (nabídku, pomoc ap., что); odmítati (úplatky, odměnu, dary, что); vychylovati (páku); zamítati co (žádost, что); zamítati (návrh ap., что) |
book. |
zavrhovati (námitky, teorii ap.) |
chem. |
vychylovati |