|
|
| gen. |
odbočiti (od přímého směru ap.); odchýliti se od čeho (od hlavního směru, от чего); odchýliti se (od tématu, názoru, от чего); uchyliti se od čeho (od správného směru, doprava ap., от чего); uchyliti se (od tématu, от чего); vybočiti z čeho (z přímé dráhy ap., от чего); vychýliti se (o magnetické střelce) |
| fig. |
vybočiti (z denního pořádku ap., от чего) |
| fig., emph. |
odběhnouti od čeho (v rozhovoru od původního tématu ap., от чего) |
|
|
| gen. |
odchýliti (lod od směru); odkloniti (hlavu, větev na stranu ap.); odmítnouti co (nabídku pomoc ap., что); odmítnouti (prémii, что); vychýliti (páku z rovnovážné polohy); zamítnouti co (žádost, návrh ap., что) |
| book. |
zavrhnouti (námitky, teorii ap.) |
| comp., MS |
ignorovat; odmítnout |
| transp. |
odkloniti (dopravu, linku) |
