|
|
| gen. |
udřený; umučený; usoužený; uštvaný (výraz, tvář ap.); utahaný (prací); utrápený; utrmácený čím (prací, po cestě ap.); utýraný; vyčerpaný (člověk ap.); vysílený; zmořený (vedrem, prací ap.); ztrápený |
| emph. |
umlácený (po namáhavé cestě ap.); uplahočený |
| nonstand., emph. |
zmlácený |
|
|
| gen. |
sklíčiti (o nemoci ap.); udříti; umořiti (těžkou prací); usoužiti; utahat koho (těžkou prací, dlouhou chůzí ap.); utahat (otázkami, prosbami); utrmáceti (dlouhým pochodem ap.); vyčerpati (přílišnou prací); zchvátiti (člověka těžkou prací); zmořiti (o těžké práci, o vedru, o hladu ap.); zmučiti; ztýrati |
| emph. |
umořiti (výčitkami, prosbami ap., кого чем); uštvati (člověka) |
| fig. |
umučiti (duševně) |
| nonstand., lit. |
sebrati koho (o nemoci, кого) |
|
|
| gen. |
udřít se; usoužit se; uštvati se (příliš rychlým během, těžkou prací ap.); utrápiti se čím (věčnými starostmi, чем); utrmácet se; zedříti se; zchvátiti se (těžkou prací též) |
| emph. |
utahati se čím (těžkou prací ap., от чего); utýrat se (s dětmi ap.) |
