|
|
gen. |
dojatý; pobouřený čím (lid útiskem ap., чем); pohnutý (hlas ap.); rozčilený; rozechvělý; rozechvěný; rozrušený; vzrušený (člověk, řeč, zástup ap.); zanícený (pohled ap.) |
fig. |
rozjitřený (mysl ap.) |
|
|
gen. |
dojmouti; hnouti kým, čím (zprav. v záporu, кого); poplašiti; rozbouřiti (hladinu jezera ap.); rozčeřiti (hladinu jezera); rozčiliti (vzrušit); rozrušiti; rozviřiti (vodní hladinu); rozvlniti (vodní hladinu); vzrušiti; zčeřiti (vítr vodní hladinu); zneklidniti; znepokojiti; zvlniti (vodu ap.) |
fig. |
rozechvěti koho (radostně, кого); rozechvíti koho (radostně, кого); rozjitřiti (mysl ap.) |
nonstand., emph., lit. |
rozházeti koho (rozčilit, кого) |
|
|
gen. |
poplašiti se (zlou zprávou ap.); rozčeřiti se; rozčiliti se (vzrušit se); rozrušiti se; rozvířiti se (o vodní hladině); rozvlniti se (o vodní hladině); vzrušiti se; zčeřiti se (o vodní hladině); zvlniti se (o vodní hladině ap.) |
fig. |
rozjitřiti se (o mysli ap.) |
|
|
gen. |
rozčileně; rozechvěle (čekat ap.); rozechvěně (čekat ap.); rozrušeně; vzrušeně (debatovat ap.); zaníceně |